Při přípravách, kam se ve Slovinsku podíváme, jsme často nacházeli doporučení na Velikou Planinu. Zelená náhorní plošina s hobitími domečky pastevců a všudypřítomnými stády krav.
Shodou okolností jsme naše první ubytování ve Slovinsku zvolili ve velmi podobném místě - Planina Jezerca jakoby té Veliké z oka vypadla. Jen domečky tu nejsou hobití, ale standardní velikosti. Jinak bychom se sem s naší bagáží ani nevešli, že.
Paradoxně tedy dnes přejíždíme z Planiny na Planinu. Pěšky bychom to měli 15 km, ale notně hektarů, protože mezi námi leží jedno slušné údolí. Rozměry, především ony vertikální, nám docházejí až při jízdě autem, která trvala asi hodinu a půl.
Až do vesničky Volovjek vede asfaltka, pak už se pokračuje šotolinou. Parkujeme na nejbližším možném parkovišti na N 46°18.427 E 14°39.376. Je zde ale místo tak na deset aut, proto lze v sezoně doporučit spíše velké parkoviště Ušivec na N 46°18.473 E 14°40.372, které je od Velikej Planiny asi dva kilometry.
Stoupáme lesem a po chvíli už se objevují první hobití příbytky. Pak se planina vyloupne v celé své kráse. Zvlněná mechově zelená louka pečlivě střižená kravími pysky na centimetrový pažit, malebně poházené dřevěné domečky v přirozené šedivé barvě a stáda krav. Ty jsou všude a taky jejich hnojení je všudypřítomné. Alespoň člověk nevyjde ze střehu.
Planina má většinou i svoje jezírko s vodou. I naše malá domácí ho má a Velika jich má hned několik. Na návrší pak všemu vévodí dřevěný kostelík.
Couráme Planinou a fotíme ostošest. Všechnu tu zakonzervovanou historii i nepatřičné záblesky současna - většina pastoušek má totiž na střeše solární panel. Budiž to ale známkou toho, že sem není zavedena elektřina.
Chvíli posedíme na skalce nad vesničkou a v povznesené náladě pokračujeme na Malou Planinu. I ta je malebná, ale chybí soláry a opodál na sloupu je transformátor, takže tady jdou bohužel víc s dobou. Taky je hned idylka co chvíli rušena cirkulárkou.
