středa 26. září 2018

Poslední

A je to tady. Poslední koupání v moři, poslední oběd u Fritolinů, poslední okouknutí krás Piran, poslední zmrzlina u Bernardina, poslední cesta kolem kolem moře, poslední stoupák k apartmánu, poslední vínko ze sluníčkových slovinských hroznů. A posledních pár fotek.










Tuna rare

Yveta si onehdá u Fritolinů dávala tuňáka medium. Byl skvělý, ale dnes se chystám ochutnat tu správnější tuňákovou variantu - rare.

Po celodenní flákačce, koupačce a opékačce (dnes tedy hlavně ohřívačce z ranního chladu) se couráme na kole k Fritolinům. Je tu dnes méně lidí a tak hned objednávám jednou "tuna rare na žaru s hišno omako in prilogo blitva krompir" a jednou "tuna medium rare na žaru s hišno omako in prilogo blitva krompir". K tomu ještě salát.

Sedneme si kousek od okénka, kde probíhá samoobslužný prodej. Každý dostane jako potvrzení objednávky mušli jak od Shella a na ní číslo. Když je jídlo hotovo, vykloní se usměvavá kuchařka z okénka, na šňůru zavěsí rybu s číslem objednávky a cinkne zvonečkem. Půl náměstíčka se otočí a srovná číslo na rybě se svou mušlí. No a pak už jen ten šťastný spěchá k okýnku pro dobrotu.

Než jsme prohodili u stolu dvě věty, visí na šňůře ryba s naším číslem. Sakra, to bude opravdu rare...!

A bylo. Rare a medium rare, přesně podle objednávky. Rychle se zakusujeme a na tvářích se nám rozlévá blaženost. Tuňák je excelentní! Přímo se rozplývá na jazyku. Cpeme se, jako bychom rok nejedli. Což vlastně sedí. Nejméně rok jsme nejedli něco tak senzačního.

Prostě a jasně - kdo si v Piran u Fritolinů nedá tuňáka rare, jakoby ve Slovinsku u moře ani nebyl.







Léto končí

Letní teploty nějak ruku v ruce s námi končí. Na horách jsme měli odpoledne ještě i 25°C, ráno kolem patnácti. Dva dny po našem odjezdu hlásilo Cerklje 6 °C, na Planině Jezerca tím pádem bylo kolem nuly a v noci mrazík.

Stejně tak u moře. První dny bylo ještě vedro a osvěžení v moři se hodilo. Teď už hledáme závětří a pozorujeme korzující kulichy.

To jsme to opravdu stihli jen taktak. Léto už i ze Slovinska ruku v ruce s námi odchází...


Piran počtvrté a naposled

Ano, když jsme měli kolo, byli jsme tu každý den. Aby ne, je tu krásně po všech směrech a romantická středomořská atmosféra by se dala krájet. Jen v sobotu jsme chyběli. A to nás celkem mrzí, protože v sobotu je na hlavním náměstí bleší trh. Jednou jsme na podobný natrefili v Provance a dodnes se slzou v oku vzpomínáme.

Dnes počet kulichů prudce vzrostl. Aby ne, i my jsme ráno při jízdě na kole nepohrdli trikem s dlouhým rukávem.




Medúzy

Od rána je nebe bez mráčku a tak vyrážíme na svou obvyklou kolotrasu Seča - Portorož - Piran se trochu oslunit, pokochat a okoupat.

Výběr ideálního místa k lenošení tentokrát není snadný. U břehu je plno malých medúzek.

Konečně nacházíme vhodné místo. Medúzy tu sice nejsou, ale kluzké schody ano. Yveta je sjela po zadku na jeden zátah. Kupodivu kostičky zůstaly celé a modřiny teprve přijdou.

Jsme tu celý den. Sluníme se a koupeme, jak už to tak u lenošení u moře bývá. Jen je nám trochu divné, že kolem korzující jsou převážně v dlouhých kalhotech, bundách, nezřídka zimních prošívaných a najdou se i kozačky a šály. Kulicha měli snad jen dva.


Fitness centrum

Do posilovny nechodím. Všichni si tam furt kontrolují svaly a vzduch je tam k padnutí. Proto ani nevím, jak se na tu kterou mučící lopatu sedá.

Dnes to "nikdy" padlo. Cestou po pobřeží jsme chtěli odlovit keš, co byla schovaná ve fitku pod širým nebem. Po trávě hezky rozeseté stroje a uprostřed jeden uhrovatý mladík s přehrávačem, ze kterého se linuly jakési extremistické ruské zvuky.  Chvíli čekáme, až zmizí, ale zřejmě se ve fitku tráví delší čas, než dvě minuty.

Keš se lovit nedá, tak jdeme zkusit mučící stroje. Užíváme si spousty legrace. Jen mi ale není jasné, když jsme si přitom ani jednou nekontrolovali svaly a vzduch byl čerstvý, jestli jsme vůbec jako byli ve fitku.




pondělí 24. září 2018

Piran podruhé

Kolem kolem moře se tu šlape krásně. Dnes si dáváme toulací, koupací a koukací repete. A nejen to. Došlo i na repete v nedostižné hospůdce Fritolin pri Cantini. Tentokrát to odnesl tuňák a mořan zlatý alias pražma královská. Oba byli vynikající, hlavně tuňák a to především proto, že k němu byly skvělé brambory s mangoldem.









Františkánský klášter, kde jsou pochovaní členové rodiny Tartini (ten houslista na hlavním náměstí). Z každého kamene čiší historie. Dost mne proto překvapilo, jak jdou mniši s dobou - místo zakoupení svíčky se mince hodí do automatu, který rozsvítí jednu LED svíčku na panelu.