Milá maminko a tatínku, vaří nám tu dobře! Aby taky né... Sice to není jako doma, ač tu veškeré vybavení je, ale kdo by stál u plotny, když jsou celodenní výlety, že? A navíc na takovýchto dovolených máme náš metabolismus nastavený na úspornější režim, jsme prostě zvyklí.
Vezmu například dnešek. Ráno jsem zvesela umíchala pár vajíček na cibulce se schwarzwaldskou šunkou a posypala mozzarellou a spolu s rozpečenou místní houskou to byla náramná bašta. Někteří nenasyté se dorazili naším domácím meruňkových džemem.
Oběd jsme neočekávaně zvládli v Hobitíně na Velike Planině (o ní má příspěvek Erik) u místního pastevce. Tak nějak jsme se rozhlíželi, kdo má co na talíři kolem, ti nejbližší vedle nás - Slovinci si velmi jídlo chválili, a to i v angličtině, takže jsme objednali "the same". Zároveň jsme tím chtěli ochutnat nějakou místní specialitu. Místní bača nám přinesl dvě misky. V jedné byly žgance a ve druhé kislo mlieko. Ano, to je místní selské jídlo z Gorenjska a ušetřím vás hledání na internetu - žgance jsou vařená pohanková mouka ve vodě (samozřejmě daným postupem) a na závěr promíchané s trochou oleje a posypané škvarky. Kislo mlieko nebylo to, co jsem si představovala, ale v misce ponechané čerstvé kraví mléko na vzduchu, nahoře vysrážený mléčný tuk, no chutnalo to jako čerstvý jogurt. Sice všichni víme, jak na Erika tyto mléčné výrobky působí, takže jsme si předem ověřili, kde je místní WC a směle se pustili do jídla. Musím říct, že jako na půl lžíce si nandat žgance a doplnit kislom mliekom dávalo opravdový chuťový koncert. Nakonec jsme misky vyčistili dokonale, ještě chvíli z bezpečnostních Erikových důvodů posečkali a když se nic nedělo, tak jsme pokračovali v putování po Hobitíně.
Večeře po příjezdu už byla taková tradiční - rizoto s vepřovým masem z konzervy, s hráškem a s místním sýrem parmezánového typu.
Každý večer doplňujeme poctivě minerály a vitamíny z místních červených a bílých vín - no jo, domácí nám ho neměli nabízet ze sklepa, pak to takhle vypadá.
Ale stejně mi to nedá, abych nevyzkoušela přítomnou domácí pekárnu a pečení chleba v ní. Mouka tu je, dokonce různé druhy, droždí mi tu taky domácí zanechali, to se musí vyzkoušet, kdy jindy než zítra... nebo pozítří?!
