Yveta si onehdá u Fritolinů dávala tuňáka medium. Byl skvělý, ale dnes se chystám ochutnat tu správnější tuňákovou variantu - rare.
Po celodenní flákačce, koupačce a opékačce (dnes tedy hlavně ohřívačce z ranního chladu) se couráme na kole k Fritolinům. Je tu dnes méně lidí a tak hned objednávám jednou "tuna rare na žaru s hišno omako in prilogo blitva krompir" a jednou "tuna medium rare na žaru s hišno omako in prilogo blitva krompir". K tomu ještě salát.
Sedneme si kousek od okénka, kde probíhá samoobslužný prodej. Každý dostane jako potvrzení objednávky mušli jak od Shella a na ní číslo. Když je jídlo hotovo, vykloní se usměvavá kuchařka z okénka, na šňůru zavěsí rybu s číslem objednávky a cinkne zvonečkem. Půl náměstíčka se otočí a srovná číslo na rybě se svou mušlí. No a pak už jen ten šťastný spěchá k okýnku pro dobrotu.
Než jsme prohodili u stolu dvě věty, visí na šňůře ryba s naším číslem. Sakra, to bude opravdu rare...!
A bylo. Rare a medium rare, přesně podle objednávky. Rychle se zakusujeme a na tvářích se nám rozlévá blaženost. Tuňák je excelentní! Přímo se rozplývá na jazyku. Cpeme se, jako bychom rok nejedli. Což vlastně sedí. Nejméně rok jsme nejedli něco tak senzačního.
Prostě a jasně - kdo si v Piran u Fritolinů nedá tuňáka rare, jakoby ve Slovinsku u moře ani nebyl.
